Lago di Garda podruhé

Naší dcerce byly už téměř dva roky, když jsme plnánovali, že ji vezmeme poprvé do zahraničí. Původně jsme přemýšleli o cestě k moři, protože naše Klárka chtěla jet "na moře", ale nakonec padla volba na Lago di Garda. Vzdálenost jako k Jadranu je stejná a beztak si u jezera připadáte jako u moře. Vyrazili jsme tedy na týden na Gardu a rozhodně jsme ničeho nelitovali a dovolenou si moc užili. 

Ubytování jsme si našli v příjemném hotelu přímo ve městě Garda. U hotelu jsme měli i bazén v olivovém háji a brouzdaliště pro děti, na který jsme koukaly přímo z balkonu našeho hotelového pokoje. Takže naše Klárka každé ráno hned po probuzení šla zkontrolovat na balkon, zda tam ten bazén pořád je, jestli nikam neutekl, a už na nás volala, že chce jít dělat "cáky, cáky". Italové děti milují a z naší malé zlatovlásky s lokýnkami, která přišla na recepci hotelu se svým malým kufříkem na kolečkách a s velkým plyšovým medvědem v podpaží byli úplně paf! Takže si Klárka okamžitě získala celý hotelový personál a nejen ten. Stačilo přijít do místní vinotéky a paní prodavačka se nad Klárkou rozplývala: "Che sei bella, piccollina bella!" a Klárka hned dostala do ručičky nějakou dobrůtku, jen tak. Nakoupili jsme pár lahví místních vín na večer a vydali se dál prozkoumávat městečko. Nakonec jsme do této vinotéky chodili témeř každý den, protože zde měli výborné místní víno Bardolino rosé a bílé Soave. 

A abychom jsme se celý den jen neváleli u jereza, prozkoumávali jsme s kočárkem i blízké okolí. Téměř všude jsou v městečkách promenády podél jezera, které většinou i propojují sousední města. Takže jsme podél jezera došli i do sousedního městečka Bardolina. Další den jsme se vydali podél jezera na opačnou stranu a došli jsme až na nádherný výběžek Punta San Vigilio, kde je moc příjemná, klidná a romantická restaurace. Doporučuji, vychutnat si zde sklenku místního výborného vína a na chvíli se zastavit a jen tak se kochat výhledem na jezero. Na Punta San Vigilio však nevede cesta přímo kolem jereza, ale kousek jsme museli po silnici a díky tomu jsme objevili nádhernou vyhlídku na zátoku u které leží městečko Garda. Cestou jsme také potkali fíkovník a pochutnali si na jeho slaďoučkých fících.

 

Dalším z našich pěších výletů byl výšlap na kopec La Rocca nad městečkem Garda. La Rocca je takový předěl, mezi severní částí jezera, která leží v horách a jižní částí, která už je rovinatá. Z hory La Rocca se nám tedy naskytl nádherný výhled na hornatý severní cíp jezera a na druhou stranu na rovinatou krajinu s rozsetými vinicemi a olivovými háji. Cestu na La Rocca jsme podnikli s kočárkem, protože jsme vůbec neměli tušení, do čeho jdeme! Napřed jsme stoupali cestou lesem, která však byla stále více kamenitá, až jsme potkali několik stromů spadlých přes cestu, kde už jsme začínali mít i s naším terénním kočárkem problém. V závěru cesty už se Klárka nesla u tatínka za krkem a já tlačila kočárek nahoru po holé skále... ale dali jsme to a vystoupali až na vrchol a ten výhled opravdu stál za tu námahu! Jen itaové po nás opět trochu vyděšeně koukali, jako když jsme se s naším kočárkem snažili projet jezerem při cestě na Punta San Vigilio :-) Jojo, byli jsme tak trochu za exoty!

A tady je pohled na La Rocca z promenády u jezera:

Záměrně jsme si objednali ubytování pouze s polopenzí, abychom mohli přes den ochutnávat místní speciality a pravou italskou pizzu. Já jsem si samozřejmě dala svoje oblíbené Cozze alla marinara - slávky na námořnický způsob, které prostě miluji a nikdy si nenechám ujít příležitost pochutnat si na nich. Mám moc ráda plody moře a nejlepší je, pochutnat si na čerstvých přímo u zdroje. Také jsem ochutnala místní Prosciutto con melone. Zdá se to jako zvláštní kombinace, ale pravé italské Proscituuo di Parma se právě se žlutým melounem skvěle doplňuje. Během večeří v hotelu jsme pak měli možnost ochutnat tradiční italské večeře, sestávající ze čtyř chodů: salát, těstoviny na mnoho způsobů, pak hlavní chod - maso nebo ryba s přílohou a dezert.

Moc rádi na dovolenou na Gardě vzpomínáme. Jak píši tyto řádky, začínám mít opět nutkání sednout do auta a vyrazit na cestu. v Itálii totiž vládne neskutečná pohoda. Vždy když sem přijedu, spadne ze mne všechen stres a užívám si klidu a pohody. Mám moc ráda přístup Italů k životu v duchu jejich hesla: "Gran parte dei problemi si risolvano da soli, basta ignorarli per il temto sufficente!" - velká část problémů se vyřeší sama, stačí je jen dostatečně dlouho ignorovat. ;-) Italové se příliš nestresují a prožívají daný okamžik, tak jak nastane. A to mám na Itálii ráda, bu bezprostřednost a všudypřítomnou pohodu!