Lago di Garda podruhé

Naší dcerce byly už téměř dva roky, když jsme plnánovali, že ji vezmeme poprvé do zahraničí. Původně jsme přemýšleli o cestě k moři, protože naše Klárka chtěla jet "na moře", ale nakonec padla volba na Lago di Garda. Vzdálenost jako k Jadranu je stejná a beztak si u jezera připadáte jako u moře. Vyrazili jsme tedy na týden na Gardu a rozhodně jsme ničeho nelitovali a dovolenou si moc užili. 

Ubytování jsme si našli v příjemném hotelu přímo ve městě Garda. U hotelu jsme měli i bazén v olivovém háji a brouzdaliště pro děti, na který jsme koukaly přímo z balkonu našeho hotelového pokoje. Takže naše Klárka každé ráno hned po probuzení šla zkontrolovat na balkon, zda tam ten bazén pořád je, jestli nikam neutekl, a už na nás volala, že chce jít dělat "cáky, cáky". Italové děti milují a z naší malé zlatovlásky s lokýnkami, která přišla na recepci hotelu se svým malým kufříkem na kolečkách a s velkým plyšovým medvědem v podpaží byli úplně paf! Takže si Klárka okamžitě získala celý hotelový personál a nejen ten. Stačilo přijít do místní vinotéky a paní prodavačka se nad Klárkou rozplývala: "Che sei bella, piccollina bella!" a Klárka hned dostala do ručičky nějakou dobrůtku, jen tak. Nakoupili jsme pár lahví místních vín na večer a vydali se dál prozkoumávat městečko. Nakonec jsme do této vinotéky chodili témeř každý den, protože zde měli výborné místní víno Bardolino rosé a bílé Soave. 

A abychom jsme se celý den jen neváleli u jereza, prozkoumávali jsme s kočárkem i blízké okolí. Téměř všude jsou v městečkách promenády podél jezera, které většinou i propojují sousední města. Takže jsme podél jezera došli i do sousedního městečka Bardolina. Další den jsme se vydali podél jezera na opačnou stranu a došli jsme až na nádherný výběžek Punta San Vigilio, kde je moc příjemná, klidná a romantická restaurace. Doporučuji, vychutnat si zde sklenku místního výborného vína a na chvíli se zastavit a jen tak se kochat výhledem na jezero. Na Punta San Vigilio však nevede cesta přímo kolem jereza, ale kousek jsme museli po silnici a díky tomu jsme objevili nádhernou vyhlídku na zátoku u které leží městečko Garda. Cestou jsme také potkali fíkovník a pochutnali si na jeho slaďoučkých fících.

 

Dalším z našich pěších výletů byl výšlap na kopec La Rocca nad městečkem Garda. La Rocca je takový předěl, mezi severní částí jezera, která leží v horách a jižní částí, která už je rovinatá. Z hory La Rocca se nám tedy naskytl nádherný výhled na hornatý severní cíp jezera a na druhou stranu na rovinatou krajinu s rozsetými vinicemi a olivovými háji. Cestu na La Rocca jsme podnikli s kočárkem, protože jsme vůbec neměli tušení, do čeho jdeme! Napřed jsme stoupali cestou lesem, která však byla stále více kamenitá, až jsme potkali několik stromů spadlých přes cestu, kde už jsme začínali mít i s naším terénním kočárkem problém. V závěru cesty už se Klárka nesla u tatínka za krkem a já tlačila kočárek nahoru po holé skále... ale dali jsme to a vystoupali až na vrchol a ten výhled opravdu stál za tu námahu! Jen itaové po nás opět trochu vyděšeně koukali, jako když jsme se s naším kočárkem snažili projet jezerem při cestě na Punta San Vigilio :-) Jojo, byli jsme tak trochu za exoty!

A tady je pohled na La Rocca z promenády u jezera:

Záměrně jsme si objednali ubytování pouze s polopenzí, abychom mohli přes den ochutnávat místní speciality a pravou italskou pizzu. Já jsem si samozřejmě dala svoje oblíbené Cozze alla marinara - slávky na námořnický způsob, které prostě miluji a nikdy si nenechám ujít příležitost pochutnat si na nich. Mám moc ráda plody moře a nejlepší je, pochutnat si na čerstvých přímo u zdroje. Také jsem ochutnala místní Prosciutto con melone. Zdá se to jako zvláštní kombinace, ale pravé italské Proscituuo di Parma se právě se žlutým melounem skvěle doplňuje. Během večeří v hotelu jsme pak měli možnost ochutnat tradiční italské večeře, sestávající ze čtyř chodů: salát, těstoviny na mnoho způsobů, pak hlavní chod - maso nebo ryba s přílohou a dezert.

Moc rádi na dovolenou na Gardě vzpomínáme. Jak píši tyto řádky, začínám mít opět nutkání sednout do auta a vyrazit na cestu. v Itálii totiž vládne neskutečná pohoda. Vždy když sem přijedu, spadne ze mne všechen stres a užívám si klidu a pohody. Mám moc ráda přístup Italů k životu v duchu jejich hesla: "Gran parte dei problemi si risolvano da soli, basta ignorarli per il temto sufficente!" - velká část problémů se vyřeší sama, stačí je jen dostatečně dlouho ignorovat. ;-) Italové se příliš nestresují a prožívají daný okamžik, tak jak nastane. A to mám na Itálii ráda, bu bezprostřednost a všudypřítomnou pohodu!

Lago di Garda poprvé a Opera festival ve Veroně

Lago di garda... Nádherné jezero, krásné hory a příroda kolem, romantická městečka, ráj pro všechny milovníky turistiky, cyklistiky a vodních sportů, výborná kuchyně, víno... nelze jinak, než psát samá superlativa. Jezero mne naprosto uchvátilo. 

Poprvé jsem jej navštívila cestou do Verony na operu pod širým nebem. S kamarádkou nás návštěva Opera festivalu ve Veroně lákala již delší dobu a tak jsme si v srpnu 2013 koupily zájezd, tedy spíš rychlozájezd. V pátek večer jsme nasedly v Plzni do autobusu, čekal nás noční přejezd do Itálie, v ranních hodinách jsme přijely k Lago di Garda do městečka Sirmione, kde jsme měli půl den na prohlídku města a místních pamětihodností. Čas to byl sice krátký, ale užily jsme si jej, jak to jen šlo.
Prošly jsme se starou pevností městečka Sirmione, daly si výborný oběd na malém náměstíčku před asi nejfotografovanějším domem ve městě, prošly se po pláži, smočily nohy v jezeře a také jsme navštívili antické ruiny a archeologické naleziště...

V poledne jsme znovu nasedly do autobusu a přesunuly se do Verony, kde jsme měly opět čas na procházku městem. Samozřejmě jsme se nejprve musely podívat na Juliin balkon. Vešly jsme průchodem na malý dvorek přeplněný turisty, kteří se také na onen slavný balkon přišli podívat. Za poplatek si můžete vyjít na Juliin balkon také a nechat se na něm vyfotit. My si tuto možnost nechaly ujít a díky tomu jsme se záhy staly svědky romantické žádosti o ruku. Mladý anglicky mluvící pár, on ji poslal na balkon s tím, že bude čekat dole na dvorku a udělá jí památeční foto. Když ale dívka na balkon vstoupila, muž dole na dvorku poklekl a před námi všemi ostatními turisty dívku požádal o ruku. Bylo to spontánní, romantické, krásné... Když dívka řekla ano, všichni na nádvoří jsme začali tleskat a myslím, že mnohé z přítomných žen, nás nevyjímaje, uronily nějakou tu slzu. Toť náš krásný zážitek z Verony.

Přiznám se, že jsem také byla požádána o ruku v Itálii... v Toskánsku ve Florencii... ale o tom budu vyprávět až někdy příště... :-) Teď se vrátím zpátky do Verony... Prošly jsme si i další historické památky, mimo jiné jsme se podívaly i k domu, kde bydlel Romeo. Dům to byl také hezký, ale nebyl tolik obležený turisty, jako ten Juliin. A pak už bylo na čase dojít k antickému divadlu - Arena di Verona, kde jsme měly večer sraz s průvodcem a s ostatními účastníky zájezdu, abychom společně navštívili představení Romeo a Julie, operu pod širým nebem. Do areny jsme vstoupili kolem osmé hodiny, představení mělo začínat v devět. Do celé areny se vejde několik desítek tisíc diváků, přesné číslo, si již nepamatuji. S kamarádkou jsme se zapovídaly, zapomněly na čas a najednou koukáme, že se setmělo a celá arena se zaplnila diváky. Bylo tam neuvěřitelné množství lidí. Každý divák na vstupu dostal malou svíčku a před zahájením jsme ji všichni zapálili a uctili minutou ticha za svitu svíček památku obětí zemětřesení v italské Aquile. Byl to pro mne velmi silný zážitek. A pak už začalo samotné představení, které bylo nádherné a v antické aréně, staré pár tisíc let mělo neopakovatelnou atmosféru.

Po skončení divadelního představení jsme opět všichni nasedli do autobusu a vydali se zpět do Čech. Víkend to byl poměrně náročný, protože strávit dvě noci po sobě na palubě autobusu není příliš konfortní, takže únava byla znát, ale za ten zážitek ty dvě probdělé noci rozhodně stály!

Návštěva Verony i Lago di Garda byla krásná. Jen byl celý ten výlet strašně moc krátký. Po návratu domů jsem si slíbila, že se na Lago di Garda brzy vrátím. Je to krásné místo a rozhodně by stálo za to jej navštívit na delší dobu. Kolem jezera je spoustu krásných italských městeček s bohatou historickou architekturou a s krásnými promenádami podél pobřeží.

S Novým rokem nový blog... 

S příchodem Nového roku jsem se rozhodla začít psát nový blog. Na jaké bude téma? O tom jsem příliš dlouho přemýšlet nemusela. Miluji totiž Itálii... italskou kuchyni, módu, kulturu, jazyk, působ života a především italský temperament! Na vysoké škole jsem si splnila svůj dávný sen a zapsala se do kurzu italštiny, které se nyní věnuji téměř osm let. 

Itálii jsem již navštívila nespočetněkrát, ale stále mám v této krásné zemi co objevovat. Poprvé jsem Itálii navštívila, když mi bylo sedm let. Hned po revoluci a otevření hranic jsme s rodiči vyrazili na dovolenou k moři do italského Bibione. Ještě dnes tatínek na tu pohodovou dovolenou vzpomíná se slovy" "Jo, Bibione..." 

Nevím, kdy přesně se má vášeň pro vše italské zrodila, ale pamatuji si, že už jako malá jsem byla zamilovaná do komisaře Cattaniho ze seriálu chobotnice, který tenkrát vysílali v televizi. Seriál se odehrával v Palermu na Sicílii, Corado Cattani bych šarmantní ital, který bojoval s mafií a samozřejmě vždy každého padoucha dopadl. V mých očích byl hrdinou a pořádným chlapem! A už jako malá jsem si sebe samu představovala po boku neohroženého Cattaniho, jak mluvím plynule italsky a žiju italským způsobem života :-)

Protože jsem na svých cestách po Itálii poznala už spoustu krásných míst, procházela se mnohými historickými městy, měla možnost ochutnat místní delikatesy a víno, rozhodla jsem se s vámi o své zážitky podělit prostřednictvím svého nového blogu. Ale kde své vyprávění začít? Zatím netuším, ale vzpoměla jsem si na citát, který jsem si přečetla v jednom italském časopisu:

"Gran parte dei problemi si risolvono da soli. Basta ignorarli per il tempo sufficiente." 

"Většina problémů se vyřeší sama, stačí je ignorovat po dostatečně dlouhou dobu."

Takže uvidíme! Myslím si, že tento citát skvěle vystihuje italskou mentalitu. Možná se pletu, ale pokaždé když přijedu do Itálie, mám pocit, že italové si umí mnohem více užívat života než my. Jsou mnohem více v pohodě, nestresují se... 

Chtěla bych vás prostřednictvím svého blogu provést nejen krásnými místy, která jsem navštívila, podělit se o své zážitky, ale trochu se ponořit i do tajů italské kuchyně a místních zvyků. Chtěla bych tedy na blog přidávat i recepty na místní dobroty a třeba i tipy, kde si u nás v čechách nějaké italské delikatesy pořídit.